Vědecká infrastrukturaESO

I když věčně rozsvícená obloha našich měst učinila pohled na noční oblohu vzácným, lepší pohled na hvězdy jsme nikdy neměli. Díky moderním astronomickým zařízením vidíme vesmír ostřeji a ve vícero barvách než kdykoli předtím. 

Ale kvalita má svou cenu. Moderní teleskopy jsou mimo dosah jednoho státu či instituce. Současné „hvězdářství“ je založeno na široké spolupráci napříč týmy, zeměmi a kontinenty. Dokonalým příkladem kooperace je Evropská jižní observatoř (ESO, European Southern Observatory). Astronomové z 16 členských a dvou dalších spolupracujících států díky ní mohou využívat k práci nejlepší vybavení na světě – a také ta nejlepší místa na světě. 

Cíle, zaměření a potenciál

ESO vznikla před 60 lety, v roce 1952, a má za sebou roky úspěchů a unikátních objevů. Týmy z ESO se podílely například na vytvoření prvního snímku černé díry (Nobelova cena 2020), nebo získání důkazu, že náš vesmír se rozpíná a čeká ho tedy mrazivý konec (Nobelova cena 2011). 

Byť původně ESO sdružovala pouze západoevropské země, postupně se rozrostla o další státy, včetně České republiky (2007). Všem ročně umožňuje využívat nejmodernější přístroje v oboru a spolupracovat se světovou astronomickou špičkou. Ale ESO není jen pro vědce: příležitosti, stáže či dokonce uplatnění zde mohou hledat fotografové, grafici i „ajťáci“. A observatoře ESO jsou také výkladní skříní precizních a technologicky náročných výrobků evropského průmyslu, včetně toho českého.

Sídlem organizace je Garching u Mnichova, ale její hlavní působiště leží jinde. Od začátku byla zamýšlena jako organizace, která bude využívat nejlepších možných míst k astronomickým pozorováním – a ta ve střední Evropě nenajdeme. 

ESO tedy provozuje zařízení na několika extrémně nehostinných místech světa, která mají vynikající podmínky pro astronomická pozorování. Výhodou je například vysoká nadmořská výška, protože vrstva atmosféry nad teleskopy je slabší. Vítané je suché podnebí, protože čím méně vzdušné vlhkosti, tím ostřejší obraz. A významnou roli hraje i světelné znečištění: nejlepší pozorování se dají dělat v místech s řídkým osídlením. 

Stěžejní lokalitou pro ESO jsou vysokohorské oblasti pouště Atacama v Chile. Například observatoř Paranal s unikátní soustavou dalekohledů VLT (jednoduše „Very Large Telescope“) leží jen 12 kilometrů od břehů Tichého oceánu, přitom 2600 metrů nad mořem v jedné z nejsušších pustin Země. 

Jde o místa tak nehostinná, že i astronomové se nezdržují dlouho, a řídí teleskopy na dálku. Například čeští astronomové přímo ze svých místních pracovišť ovládají hned dva teleskopy v další observatoři ESO v Chile nazývané La Silla. 

První z nich, tzv. DK154, je primárně určen ke sledování planetek v naší sluneční soustavě. Od té doby, co známe osud dinosaurů, nás tyto objekty musí eminentně zajímat. Čeští odborníci z Astronomického ústavu Akademie věd patří v jejich zkoumání ke světové špičce. 

Druhý Čechy ovládaný teleskop, E152, pomůže s tím „lovem“ v současné astronomii: s hledáním „druhé Země“. Vrátil se kvůli tomu z dlouhého odpočinku: posledních 20 let byl zcela nečinný, dokud ho neoživila úspěšná spolupráce českých astronomů a průmyslu, konkrétně společnosti ProjectSoft HK. Její specialitou jsou právě precizní robotizace astronomických teleskopů.  

ESO tak svou pozici na nebi současné astronomie v příštích letech ještě posílí především díky největšímu dalekohledu světa, jednoduše nazvanému „Extrémně velký dalekohled“ (ELT, Extremely Large Telescope). Zařízení, které je dnes ve výstavbě, bude mít průměr hlavního zrcadla neuvěřitelných 39,3 metru. Největší dnešní jednotlivý dalekohled na světě Gran Telescopio Canarias má zrcadlo o průměru 10,4 metru. 

I pro něj bude velkým úkolem hledání dalších exoplanet, včetně těch, které se rozměrem podobají Zemi. Není jisté, jestli bude úspěšný, možná si s nalezením „druhé Země“ budeme muset počkat na ještě jiné mise a přístroje. Najít planetu vhodnou pro život není nic jednoduchého. A to je jedna z nejcennějších lekcí astronomie – svého místa k životu si musíme vážit, jiné podobné široko daleko není. 

Evropské dveře do vesmíru

Vesmírné technologie jsou dnes každodenní součástí pozemského života, a tak se evropské instituce věnují jeho výzkumu, ale i využívání. Klíčovou je mezinárodní vládní organizace ESA, která zajišťuje a koordinuje spolupráci mezi členskými státy v této oblasti. Mimo jiné zajišťuje z větší části i provoz evropského kosmodromu poblíž města Kourou ve Francouzské Guyaně. Důležitou funkci má i agentura EUSPA, která podporuje komerční využití dat a služeb programů evropské navigace Galileo.

Klíčová slova

Astronomie, optika, světlo, foton, vesmír, technologie

Zajímavé odkazy